Před akcí...
Výpravu, která se nekonala pro malý zájem v prosinci, uskutečníme v lednu. Doufáme, že přijde co nejvíc kluků.Sraz v 7:50 na nádraží Chomutov město (malé nádraží pod Březeneckou).
Návrat: v 17:23 tamtéž – příjezd od Mostu, tj na II. nástupiště
Cena: 65.- Kč (zahrnuje vlak tam a zpět), platí se u vlaku
Pojedeme vlakem do Milostína, odtud pěšky na zříceninu hradu Pravda, kde uděláme oheň a vyrobíme si špízy k obědu. Protože ale na místě není dřevo, povezeme ho s sebou – na nádraží každý dostane svůj příděl do batohu – vlčata každý 2 polínka, skauti každý 4 polínka, dospělí co unesou.
Z Pravdy sejdeme do Domoušic na vlak a vrátíme se přes Louny a Most domů.
Trasa celkem asi 10 km.
Upozornění – na téhle výpravě se zase budou rozdávat černé známky – za nekázeň apod.
Do batohu: rezervní ponožky, rezervní rukavice, pláštěnka, ešus, jídlo na dopoledne i odpoledne, na špízy: na kolečka nakrájený špekáček, 2 plátky anglické slaniny, 5 – 8 nakrájených koleček cibule, chleba ke špízu, dostatek pití – nejlépe teplý čaj, KPZ, uzlovačka, sešit, tužka. Na sebe teplé oblečení a dobré zimní boty.
Pláštěnka je nutnou podmínkou – neuznáváme nepromokavé bundy – pláštěnka je potřeba i na případné sezení na zemi! Bude na nádraží kontrolováno, kdo nebude mít pláštěnku, rukavice, čepici a dobré zimní boty, toho pošleme domů.
Zveme samozřejmě i rodiče.
Přihlašovat se není třeba, stačí přijít na nádraží. Výprava se uskuteční, jen pokud se sejde nejméně 10 dětí.
Za trvalého deště se výprava nekoná.
... a po akci
Sobota, krátce před tři čtvrtě na osm. Teplota je mezi pěti a šesti stupni pod nulou, zataženo, čerstvý větřík. Dlouho to vypadá, že zůstaneme sami, pak je v čekárně objeven Krtek a vzápětí se nahrne i pár dalších. Není to bůhví jak veliký počet, ale stačí na to, abychom jeli. Celkem 12 kluků. Výjimečně bodují skauti, kterých je celých 7 kusů, vlčata jsou ostudy, neboť je jich z obou šestek jen pět. Z červené tři kluci, ze zelené dokonce jenom dva. To je prostě hrozná ostuda a budeme s tím muset něco udělat – asi promluvíme rodičům do duše. Takhle to postrádá smysl – připravíme akci, obětujeme volný čas – a ti, pro které to chystáme, pak zůstanou za pecí doma, možná jen pro těch pár stupňů mrazu...
Koumákovo maminka přiváží dvě bedýnky s polínky, rozdělujeme je podle klíče: po dvou kusech vlčata, po čtyřech skauti a dospělí, co se jim vejde. Otec Pavel se divil, proč taháme dříví do lesa – ale na Pravdě po pravdě nelze nalézt kousek suchého dříví na oheň – jsou tam většinou jen listnaté stromy. Těch pár smrků a modřínů má větve moc vysoko.
Pak se už nasoukáme do předního vozu regionovy a vezeme se něco přes hodinu. Cesta uběhla bez excesů, jen vlakový záchod byl vítanou atrakcí – třeba Koumák byl během jízdy čtyřikrát. Tvrdil sice, že moc pil a proto potřebuje, ve skutečnosti bylo hlavním důvodem tlačítky ovládané bezbariérové WC, na kterém se postupně vystřídali nejspíš všichni kluci
Ve čtvrt na deset vystupujeme v Milostíně, Kail si převléká kalhoty, Bo nasazuje čapku ušanku a pak už vyrážíme po polní cestě do Kounova. Pětistupňový mráz celkem jde vydržet, horší je to ale na místech, kde fouká vítr (a to je skoro všude). Pocitově tak teplota klesá až někam k osmi stupňům i níže – podle intenzity větru.
V Kounově nacházíme žlutou značku a stále otevřeným terénem míříme k lesu, byly to celkem 3 km. V lese nacházíme kapli sv. Vojtěcha, poblíž je velké kruhové „krmítko na lidi“ a tak tu děláme první pauzu na odpočinek. Svačí se a tak. Klem je ještě studánka (v této době zapadaná), další malý přístřešek a pár stolů s lavicemi – vše zaváto 12 cm sněhu.
Po půl hodině jdeme dále. Nejdřív do kopce k hájovně Rovina, pak dlouho rovně a nakonec sešup k silnici. Tady se rozdělíme – Kail bere skauty dopředu, aby připravili oheň před příchodem pomalejších vlčat, a jdou nahoru na Pravdu po modré. Bo pak na poslední chvíli mění trasu a jdou s vlčaty ještě kus po silnici a nahoru po červené, kde není tak prudké stoupání.
Za chvíli se na ohništi, obklopeném lavicemi a stolem, líně rozhoří oheň (dřevo tu opravdu žádné nebylo), Kail mocně fouká a zdá, že to už nezhasne, i když bříza moc ochotně nehořela. O blízký strom byly opřené pruty na opékání, tak je kluci jen ohlazují a zeslabují, aby se daly použít na špízy. A pak už se opéká a jí – každý co si přinesl. Jen Gumídek si opéká maršmelouny, protože buřty sice má, ale nechutná mu to. Najíme se a kolem čtvrt na tři po úklidu odcházíme – oproti původně plánovaným Solopyskům, jdeme do bližších Domoušic, kde staví tentýž vlak, který potřebujeme. Na nádraží jsme ve 14:50 a máme strach, jak těch 50 minut na mrazu přežijeme. Naštěstí Domoušice jsou výjimka v síti ČD – nádraží je funkční a tak objevujeme vytopenou čekárnu, ve které přečkat byla už legrace.
Cesta domů byla delší, museli jsme s přestupem přes Most. V regionově se opět opakovalo procesí na záchod. V Mostě přelézáme do plzeňského rychlíku a krátce před půl šestou jsem zase doma v Chomutově.
Ušli jsem jen asi 8 km, ale bylo to ve sněhu a na mraze, takže to bylo dost namáhavé.