Stručně...
Oddíl byl znovuobnoven v roce 1990 jako nástupce třetího chlapeckého - tzv. „drážního“ oddílu. (Drážního proto, že měl v letech 1968-70 klubovnu ve vyřazeném vagoně na nádraží). Vůdcem oddílu byl jmenován Ivan Vrabec – Balů. Jeho poněkud kontroverzní vystupování a jednání vyústilo v jeho odvolání a v červnu 1990 se stává vůdcem oddílu Zbyněk Nejezchleba – Boiler. Toho v létech 1993 - 94 střídá Josef Fak - Chozé, v roce 1995 je vůdcem opět Boiler. Někdy kolem r. 2000 přebírá oddíl Marťan, přibližně za pět let po něm následuje Šveska. Té se podařilo přivést do oddílu jeho současného vůdce Kaila, který je vůdcem od roku 2008.Původní záměr byl, že trojka bude čistě vlčácká, ale už v letech 1991 – 94 měl díky „zestárnutí“ vlčat (a neochotě členů přejít k 5. oddílu) i věkovou kategorii mladších skautů. Situace se zopakovala po 16 létech – od r. 2010 má oddíl ze stejných důvodů zase i skauty. Kolem let 1995 - 98 byla součástí oddílu i družina světlušek – dívčí oddíl přestal po odchodu jeho vedoucí fungovat, tak je kluci vzali pod svá ochranná křídla.
Početně se jednalo vždy o oddíl poměrně velký – kolem 30 členů. Nebylo tomu tak sice vždy – různé oddílové krize a střídání vedoucích, případně jejich rozdílná kvalita uměly počty členů řádně zahýbat. V roce 2005 se sice po mohutném náboru zvedl počet nad magickou hranici 30 dětí, jenže další roky díky ne příliš systematické a kvalitní práci tehdejší vedoucí klesl na torzo 10 členů. Přelomem se stal podzim 2008. Povedl se nábor a stabilizovala se členská základna – v současnosti má oddíl zase nad 30 členů! Zásluhu na tom má i práce „staronové“ dvojice vedoucích – v této době se k oddílu vrací zpět Boiler jako vedoucí jedné z družin.
Jak to všechno začalo?
Celá novodobá historie našeho oddílu začala vlastně 4. ledna 1990, kdy se v tehdy ještě existujícím Závodním klubu železničářů poprvé sešli všichni bývalí skauti z chomutovska, aby obnovili činnost Junáka po sametové revoluci. Ve velkém sále „armáďáku“ se tehdy sešlo více než 100 lidí. Ale nechme o tom pohovořit přímo Boilera, který se této sešlosti zúčastnil:Boiler vzpomíná...
Bylo tam skutečně obrovské množství lidí a většina z nich nadšená, že se konečně něco děje. Já sám jsem
vesměs tyto lidi neznal (přišel jsem do Chomutova až v roce 1982 – tedy v době hlubokého zákazu skautingu),
ale nabídl jsem se, že budu pomáhat ze všech sil. Vzhledem ke svému věku (bylo mi tehdy 37 let) jsem chtěl
pomáhat spíše po organizační stránce a přímé vedení dětí přenechat těm davům mladších lidí… Jenže když
došlo na lámání chleba, tj. začalo se sepisovat, kdo je ochoten ty dětí vést, ze stohlavého davu se
nehlásil skoro nikdo. V duchu hesla „Sloužím“ jsem do toho tedy šel…Bývalé vedení okresu nejdříve zorganizovalo pro nás „nováčky“ jakýsi rádcovský kurz – začal hned 13. ledna a trval až do března. Chodili jsme na něj do Domu pionýrů a mládeže – tehdy byl v Cihlářské ulici, a bohužel ne příliš empatické vedení kurzu (které s námi dospělými jednalo někdy jako s malými haranty) způsobilo, že ještě během této „nalejvárny“ spousta docela schopných lidí ztratilo zájem vést skauty.Obnovilo se vedení střediska, do jehož čela se postavil vůdce z roku 1970 – Jirka Kotek, zvaný Tajfun. To byl naštěstí vynikající člověk, který chápal, že s dospělými se musí zacházet jinak a že je třeba vzít v úvahu jejich minulé zkušenosti, byť nebyly třeba z Junáka. Začali jsme se pomalu poznávat a dávat dohromady. Během února vznikly 3 oddíly – 1. dívčí, 5. chlapecký a pak i ten náš třetí chlapecký. Dohodli jsme se, že pětka budou skauti a trojka vlčata. Dostal jsem se k vlčatům, první náš vůdce byl Ivan Vrabec – Balů, spolu se mnou vedli družiny Vašek Kabeláč – Jack, Franta Doseděl – Athos a Pepík Fak – Chozé. V pětce vedl družinu Myšák.
V březnu jsme zahájili nábor – a přišla nám spousta dětí. Vzpomínám, že mezi prvními vlčaty byli Rarášek, Grizly, Áďa a Septim. Historicky první schůzka oddílu byla 20.3. 1990. Tenkrát jsme chodili všichni s celým oddílem, ale už se začíná rýsovat rozdělení do šestek – tehdy jsme jim říkali rody. První výprava – rovněž celooddílová – se uskutečnila v sobotu 7.4. 1990 a šli jsme přes Partyzán do Telšského údolí a již tehdy jsme založili tradici vaření polévek a bramborových gulášů na ohni. V dubnu nás opustil Jack, který byl převelen jako vůdce 5. oddílu a zůstali jsme ve čtyřech – Balů, já, Atos a Chozé. 22.4. se účastníme prvních oslav Dne Země – byli tam i Brontosauři a Pionýři – a společně vysazujeme v Bezručově údolí 6 lipek. Jediná přeživší tam roste dodnes a je z ní už pořádný strom.
Stále ještě nemáme klubovnu a scházíme díky pochopení ředitelky Domu dětí v jejich prostorách.
V květnu jdeme na výpravu na Křímov, v červnu do Zelené, kde pokládáme kytici k památníku obětem
válek. Na této výpravě dochází ke změně ve vedení oddílu. Šéf střediska odvolal Balůa z vedení
a jeho nástupcem jsem se stal já. Před prázdninami má oddíl 33 dětí. Tábor jsme v tomto roce
nepořádali – nebylo vybavení ani prostředky. Nejsou ani kroje a tak nosíme, co se dá - většinou starší
vojenské košile nebo bundokošile, šátky jsme ušili z prostěradel a obarvili, domovenky maluji
doma rewelkami na roletovinu. Turbánky vyrábíme z řemenu k šicímu stroji. V září máme stále 33 dětí, přibývají 2 noví vedoucí - Jirka Trejbal – Čert a Jirka Alexandr – Pedro – ten u nás ale dlouho nevydržel. Definitivně rozděluje smečku na tři šestky, které mají dokonce i názvy: červená jsou Svišti, vede jí Čert, rádcem je Vuk, šestníkem Kamzík. Žlutá šestka jsou Kormoráni, vede jí Athos, rádcuje Rarášek, šestník je Áďa. Zelená má název Jeleni, jejím vedoucím je Chozé, rádcem Grizzly a šestníkem Septim. Máme i Mauglího – Pepu Šístka – Serpa. Já jako vůdce oddílu nemám stabilní družinu a pomáhám, kde je třeba.
22. září na slavnostním zahájení skautského roku dostáváme první klubovnu – je to maličká chata v areálu ODDM – ale byla krásná a stačila nám. Dělíme se o ní se skauty, dívčí oddíl má podobnou chatku v zahradě LŠU.
29. září máme první slibovou výpravu do Telšského údolí. Byla nádherná, však dodnes zdobí klubovnu Chozého pamětní destička „První slib po 20 letech“… Zajímavostí je, že u tohoto slibového ohně složil svůj skautský slib i br. Kid z Jirkova, který vzápětí nastoupil na vojnu.